Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nijako som nemal v pláne recenzovať záležitosť z „light“ oblasti, teda melodický metal, ale keď už vyfasujem originálne CD, patrí sa to. Situáciu uľahčuje fakt, že album sa mi páči a ešte v MP3 forme som ho točil dosť intenzívne. Slovak Metal Army sa snažia ukázať nielen potenciál, ale aj variabilitu slovenskej metalovej scény, a so zvolenskými ENDLESS MAIN, oslavujúcimi desiate výročie vzniku, určite nespravili krok vedľa. Debut „Sea Of Lies“ spred šiestich rokov som nepočul, ale novinka, ktorú stvorili Matúš „Šuďo“ Šudila (gitary, vokál), Michal „Šepo“ Šepetka (spev), Branko Ragan (basgitara), Valerio Choma (bicie) a pár hostí je aj pre mňa príjemným prekvapením v štýle, od ktorého sa na Slovensku až na výnimky doteraz veľa čakať nedalo.
Súčasný melodický metal sledujem minimálne, ale na osemdesiatkových klasikách som vyrastal, aj neskôr ma niektoré skupiny bavili, starý HELLOWEEN je zákon, väčšinu tvorby RUNNING WILD a BLIND GUARDIAN mám tiež rád dodnes. ENDLESS MAIN sú trochu inde, hlavne zvukovo, v štúdiu SPK sa podarilo hutné, tvrdé, súčasné znenie a obzvlášť gitary hudbu príjemne zahusťujú. Novinka obsahuje deväť skladieb, vynikajúcich naozaj vydarenými melodickými motívmi a dramatickou atmosférou, ktorú zvýrazňujú aj zľahka symfonické podmazy. Žánrovo asi najskôr ostrý melodický power metal s ľahkým thrashovým korením, ktorý upúta košatou, precíznou hrou a bohatstvom harmonických tém, pričom celok sa drží zdravo a metalovo pri zemi, nevyskytuje sa napríklad „baroková prečačkanosť“ takých RHAPSODY. Skladby sú kvalitné, neurazí ani balada „I Will“, skrátka materiál porovnateľný so svetovým nadpriemerom. A silnou stránkou skladieb je i vokál, má dobrú farbu a ani vo výškach, takých akurátnych, nestráca na „chlapskosti“. Vydarený album.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.